Comenius Museum, Kloosterstraat 33, Naarden, 1411 RS Naarden, tel. 035-694 30 45, otevírací doba: út-ne 12.00 - 17.00 hod., e-mail: info@comeniusmuseum.nl, http://www.comeniusmuseum.nl

vernisáž výstavy 16. 1. 2009 v 17.00 hodin
zahájí velvyslanec ČR J.E. P. Mareš
kulturní program: Gabriela Vermelho (housle, zpěv)

Výstavní projekt Labyrint srdce i světa. Inspirace Komenským (Milivoj Husák - Scénografické návrhy „Labyrintu světa a lusthause srdce J.A.Komenského pro divadelní festival v Poznani a figurální kresby)

Oba výstavní soubory pochází z osmdesátých let, z doby hroutící se stavby „reálného socialismu“ a duchovní prázdnoty oficiální kultury v tehdejším Československu. Odpovědi na mnohá témata, jako je svoboda svědomí v totalitním zřízení, otázky smysluplnosti lidského života byly hledány v kruzích neoficiální kultury – v samizdatem šířené literatuře, v divadlech a atelierech výtvarníků.

Postava Komenského poutníka, který bloudí labyrintem světa zosobňuje každého z nás. Nebylo divu, že poutník se stal hlavním tématem setkání divadel z východu i západu, původně zamýšleného konat v polské Poznani, později v roce 1983 uskutečněného v Kodani, v prostředí opuštěné továrny a doků. Byla to divadla „Husa na provázku“ z Brna (iniciátor setkání) „Teatr 77“ z Polska, dánské „Den Blåhest“ a irské divadlo „Cardiff La Boratory Theatre“. Kodaňskému „Labyrintu světa“ předcházela v červnu 1983 brněnská premiéra, bedlivě sledovaná tehdejšími dozorci nad kulturním děním. Přestože se nepodařilo realizovat představení v původní velkorysosti výpravy – staveb, objektů, akcí – zůstává vystavený soubor scénografických návrhů prvním komplexním, scénografickým zpracováním „Labyrintu světa“, který počítá ve velké míře s pouličním a interaktivním divadlem, kde se divák stává účastníkem i poutníkem ve velkém divadle světa, teatru mundi.
Tématem „Labyrintu světa“ se autor zúčastnil i soutěže na podobu a náplň československého pavilonu na světové výstavě Expo Sevilla 92.

Zájem autora o otázky člověkovy pouti na zemi dal též vzniknout cyklu „neobarokních“ figurálních kreseb a maleb z let 1984 – 1989, ve kterých autor metaforicky reagoval na situaci ve společnosti i na stále kladené otázky – kdo jsme a kam jdeme. I zde podvědomě působil apel a étos Komenského.